Downswingy a bad beaty, témata, kterými se Hilger a Taylor zabývali v předchozích kapitolách své knihy, často vedou k vyústění v tilt, kterému ovšem vyhradili autoři samostatnou část a tou je kapitola číslo 6. Jejich pojetí tiltu ovšem není úplně to obvyklé a všeobecně používané. Normálně jsme zvyklí pojímat tilt jako situaci, kdy jsme naštvaní a hrajeme příliš loose a agresivně. Nicméně v této knize je takováto představa odsouzená jako nedostačující a omezená. Definice je zde takováto: Jakákoli odchylka od vaší nejlepší hry je tilt, ať je daná jakoukoli emocí. Autoři rozdělují tilty na 6 typů, na než se nyní podíváme a poté také poskytují rady, jak s tiltem naložit a v maximální míře mu předcházet.

Typ 1: Loose Tilt

Nejčastější formou tiltu je pravděpodobně tento a v důsledku znamená, že hrajeme příliš mnoho rukou. Atoři vidí důvod v naší přirozené touze hrát poker doopravdy co nejzábavnějším způsobem. Poker občas opravdu může sklouzávat do velké nudy a dítě v nás si chce hrát. Ale příčiny jsou i jinde: často se na tento druh tiltu dostanou ti, jež chtějí vyhrát své peníze zpátky a nemají třeba už tolik času. Pod vlivem vidiny ziskové session začnou lovit pochybné gutshoty. Přispívat k tomuhle může i frustrace, hráč může uvažovat ve stylu: „Jednou mi ten flush už přece dojít musí“ po celém dni, kdy mu žádné draws peníze nepřinesly. Netrpělivost je také typická: Často nám chodí tak dlouho opravdu mizerné ruce, že kombinace jako KT najednou vypadá jako monstrum. Těmto pokušením je důležité nepodléhat.

Konečně i jisté přehnané sebevědomí může vést k tomuto způsobu hry. Když se nám daří a jsme na rushi, můžeme si myslet, že jsme lepší než všichni ostatní a přehrávat. I kdybychom post-flop zbytek pole herně dominovali, vždy je nutná určitá pre-flop selekce rukou. Náš skill prostě nevyváží nekvalitu kombinace typu 49. Na závěr autoři zmiňují jejich názor, že hraní příliš loose je nejčastější chyba, která způsobuje ztráty hráčů v dlouhodobém časovém horizontu..

Typ 2: Pasivní tilt

Tímto Hilger a Taylor myslejí situaci, kdy nebetujeme ve spotech, kde bychom měli získávat value, nedostatečně blafujeme, zkrátka jsme nedostatečně agresivní. Tento druh tiltu přichází z jiných důvodů než ten předchozí a vždy se vrací k jedné a stejné emoci: Strachu. Nedaří-li se nám a dostaneme několik bad beatů v řadě, můžeme se podvědomě bát nejhoršího víc než by bylo nutné a uniknou nám bety na turnu, neboť si v hlavě budeme říkat, že to našemu protihráči nejspíš stejně přijde. Typický je strach i na přechodu na vyšší limity, kde se hráči bojí a swingy vypadají číselně daleko hůř. Nedostatečný bankroll může být také výrazným faktorem přispívající k hráčovým obavám. Síla tohoto tiltu spočívá v jeho nenápadnosti, často si neuvědomujeme, že jsme k němu vůbec sklouzli: Proto při pokeru neustále pozorujte svojí mysl a zda se vám do ní myšlenky tohoto druhu nevkrádají.

Typ 3: Formulaický tilt

Další opravdu častý problém některých hráčů spočívá v tom, že v žijeme době, kdy jsme zvyklí dělat více věcí najednou. Formulaický tilt v podstatě znamená přepnutí na autopilota. V tuhle chvíli hrajeme všechny ruce naším jednotným systémem, který nebere v úvahu specifické okolnosti dané partie. Složíme například AJ proti raiserovi, neboť jsme si nevšimli, že otevřel posledních 9 potů z 10i, protože si zrovna updatujeme svůj facebook status a nesledujeme hru. Jestliže u pasivního tiltu byl společným jmenovatelem strach, zde je to nedostatek koncentrace. Ten může vyplynout z nudy, únavy či různých rušivých elementů jako je brouzdání na internetu nebo televize.

Specifickou příčinou pak bývají problémy osobního života, myslíme-li na nějaký závažný problém, jež nám tíží srdce, pravděpodobně bychom měli řešit spíše onen problém než situaci u stolu a přestat hrát. A konečně: Občas se stává, že hráč pohrdá hrou kterou hraje, hráči jsou podle něj vskutku slabí a tudíž podvědomě přijme fakt, že nemusí hrát svojí top hru a stačí mu formulaický nesoustředěný přístup. To je zbytečné plýtvání penězi a neměli bychom se toho dopouštět.

Typ 4: Agresivní tilt

Bratříček typu 1, emocionálním zdrojem tohoto druhu je vztek.. Obvykle netrvá přespříliš dlouho, to je na něm dobré: Je jednoduché si ho povšimnout, narozdíl od typu 2 či 3, ale o to je více zničující a peníze při něm mohou mizet opravdu závratnou rychlostí. Důvody, jež autoři uvádějí pro jeho vznik jsou následující: Někdy toho už máme prostě dost a vybuchneme. Ztráta dalších žetonů už nás nebolí a tak si vybíjíme svůj vztek neustalým navyšováním. Někdy nás může motivovat pomsta, kdy si chceme s někým vyřídit účty a svou agresí stanovit naší dominanci nad ním. A může jít i o jistou přecitlivělost na špatné výsledky, občas se nám nedaří s naší normální hrou a řekneme si: Musím asi hrát více agresivně. Zpětně se pak občas divíme, v jakých situacích jsme to vlastně navyšovali a jací jsme blázni. Na to si ale nejprve musíme vyčistit hlavu a zbavit se škodlivých emocí.

Typ 5: Tight Tilt

Bratříček typu 2. Je zakořeněný v nedostatku sebevědomí a je to pravděpodobně ta nejvzácnější forma tiltu. Důvodem může být například snaha ochránit si vítěznou session a skončit v plusu: Pak se vyhýbáme až příliš rizikovým spotům, nebo například vzpomínka na špatné výsledky s určitou skupinou kombinací.(z tohoto důvodu se můžeme například podvědomě vyhýbat connectorům). Tento typ tiltu není tak nebezpečný jako ostatní a doopravdy škodlivý je především v situacích, kdy skládáme příliš často velkým sázkám na riveru, zde už jde o slušné objemy žetonů které mohou opravdu významně ovlivňovat náš winrate.

Typ 6: FPS Tilt

Zkratka FPS znamená „Fancy Play Syndrome“ a do tohoto tiltu se dostáváme ve chvíli, kdy si svá rozhodnutí sami příliš komplikujeme. Typické pro hráče, jež vnímají poker jako umění, jako malování obrazu a přehánějí to se svojí kreativitou. Obvyklým případem je přílišné slowplayování nebo naopak přílišné blafování, podivné a neodůvodněné check-raisování na riveru, neustálý floating. Důvodem může být přehnané sebevědomí, kdy máme pocit, že si můžeme dovolit všechno a nic se nám nemůže stát. Občas taky může jít o důsledek špatných výsledků, po kterých hráči dojdou k závěru, že musí hrát více sofistikovaněji: Výsledkem je pak FPS tilt. Někdy tento druh nastane v situaci, kdy hrajeme s opravdu dobrými hráči a máme pocit, že je opravdu musíme hrozně přechytračit, abychom měli šanci. Pravda je taková: Všichni určitě máme některé pokerové triky v našem repertoáru, na něž jsme pyšní: Klíčem je to s nimi ale nepřehánět, neboť dlouhodobě je to velmi škodlivé.

Jak bojovat proti tiltu?

Kniha jde v tomto tématu opravdu do hloubky a analyzuje tilt ze všech možných úhlů pohledů a pro opravdu kvalitní vhled do problému vám silně doporučujeme si tuto kapitolu přečíst. Zde jen ve zkratce výtah těch nejdůležitějších rad, který ale rozhodně není kompletní:

1) Dbejte na kvalitní bankroll managment
2) Vybírejte si opatrně, kdy budete hrát
3) Nesledujte, jak se vám daří
4) Každé rozhodnutí posuzujte jako nezávislé
5) A konečně zlaté pravidlo: Když se přistihnete na tiltu, přestaňte hrát

Pravidlo 1 se opírá o ideu, že s velkým množstvím peněz na účtu se o ty ve hře nemusíte tolik bát. 2. rada hovoří o neusedávání ke stolu v emocionálních stavech, či snad dokonce pod vlivem omamných látek: Musíme být vždy připraveni se plně koncentrovat. Unikátní radou je bod 3: Ve chvíli, kdy máme dostatečný bankroll, není od věci se například do cash game pouštět s neobvyklými, nezaokrouhlenými částkami, tak abychom si u více stolů po chvíli nepamatovali, kolik jsme měli na začátku. V tu chvíli se můžeme více koncentrovat na správně rozhodování a míň na aktuální varianci. K tomu se vztahuje i bod 4. No a samozřejmě i ono zlaté závěrečné pravidlo, k němu asi není potřeba moc co dodávat. Snad jen, že v turnajích občas tuto možnost nemáme, neboť máme žetony před sebou a velký vztek v hlavě. V tu chvíli je lepší přejít do opravdu tight módu a vyčkat, dokud negativní emoce nevyprchají, více se orientovat na pre flop hru, neboť po flopu se žetony krvácejí na tiltu nejjednodušeji. Co je ale opravdu důležité pro předcházení a boj proti tiltu je sebepoznání: Neustále sledovat, co ovlivňuje naše rozhodování, zda nám do hlavy nevstupují závadné myšlenky typu: „Tohle bych měl foldnout, ale agresor mě štve a musím se s tím pokusit něco dělat“.

Závěrem

Ještě jednou bychom rádi zdůraznili kvalitu této kapitoly a naši nemožnost ji v tomto článku postihnout v plné hloubce, neboť chceme tuto sérii udržet jaksi kompaktní. Tedy pokud si můžete knížku sehnat, učiňte tak. Příště se podíváme na něco, co Hilger a Taylor vidí jako oblast, ve která se dá udělat ta vůbec největší chyba v pokeru: Bankroll Management.