V minulých kapitolách se Hilger a Taylor často zmiňovali o vztahu daného tématu ke kvalitnímu bankroll managementu, byla to neustále se vracející myšlenka. Není divu, dle jejich slov, která uvádějí hned v začátku kapitoly 7, lze považovat špatný bankroll management za největší možnou pokerovou chybu. Nosné myšlenky z této části textu si nyní rozebereme a zaměříme se především na to, proč podle knihy dělají hráči v tak teoreticky jednoduché věci někdy opravdu smrtící chyby.

Doporučené hodnoty

Kniha poskytuje jakési základní doporučené mantinely, jež byste mohli používat a doporučuje je následně modifikovat podle hráčových potřeb. Ony základní mantinely jsou:

300 big bets pro limit poker
Pro pot limit a no limit 20 maximálních možných buyinů
Pro MTT turnaje 75 buyinů
Pro SNG turnaje 40 buyinů

Při modifikaci pro svojí vlastní potřebu byste měli pak brát v úvahu následující faktory:

Typ Hry (např. holdem mívá větší swingy než omaha, kde můžeme být liberálnější)
Soupeři (proti agresivním a loose hráčům potřebujeme větší bankroll, neboť i swingy budou závratnější)
Počet hráčů (čím méně hráčů, tím obecně větší variance, tím potřebujeme větší bankroll)
Win rate (čím ho máme vyšší, tím můžeme být liberálnější. Samozřejmě, dlouhodobě prohrávající hráč nemůže mít nikdy dost velký bankroll)
Jaké riziko si můžeme dovolit (profesionál musí mít daleko přísnější pravidla než rekreační hráč, neboť bez bankrollu přichází o živobytí)
Cash-out strategie (pokud pravidelně vybíráme peníze, musíme zpřísnit naše pravidla)
Ochota klesnout na nižší limit (jsme-li připraveni jít dolů okamžitě jak klesneme pod naší požadovanou bankrollovou úroveň a budeme-li opravdu disciplinování, můžeme mít menší bankroll)

Překvapivě, není ani tak důležité to, jak moc přísně si pravidla nastavíme. Málokdo bustne svůj bankroll protože by si nastavil špatná pravidla: Příčina bývá spíš v tom, že vlastní poučky přestaneme v emocích dodržovat. Podívejme se nyní autory udávané důvody, proč hráči selhávají v dodržování Bankroll Managementu.

1) Doporučená čísla se zdají být velice konzervativní

Představíme-li si talentovaného hráče, který s pokerem začíná, ale je opravdu učenlivý a nadaný a rychle si osvojí základní vítěznou strategii. Daří se mu a začne se zajímat o poker více a hledá právě nějaké doporučené rady pokud jde o tuto oblast: Ve chvíli, kdy ony rady (a nutno říci, že v této knížce rozhodně nejde o žádná přemrštěná čísla, spíš naopak) poprvé spatří, bude velmi pravděpodobně udiven těmi velkými čísly. Často jim nebude věřit a pro některé hráče je nutné k tomuto poznání dojít bolestně, tím že svůj první bankroll proluftují. Je to tak, nemáme-li vhled do dané věci a nejsme-li dostatečně zkušení, na papíře mohou ona čísla opravdu vypadat zbytečně opatrnicky.

2) Hráči přeceňují svoje schopnosti

O přeceňování vlastních schopností jsme mluvili v této sérii už mnohokrát a nevyhneme se tomu ani tady: Spoustu z nás si myslí, že hrajeme lépe, než doopravdy hrajeme. Přeceňujeme svůj dlouhodobý edge, viníme karty z našich selhání a máme pocit, že ona variance, downswing, musí brzo odeznít a naše pravidla nemusí být tak přísná, neboť jsme přece tak dobří. Problém je, že ona čísla už v sobě obsahují předpoklad toho, že jsme vítězní hráči a na jako takové bychom na ně měli pohlížet. Je zbytečné pokoušet náhodu.

3) Lákadlo vyšších limitů

Mnoho z nás po určité chvíli na daném limitu zažívá pocit určitého stereotypu. Peníze, jež jsou ve hře už se nezdají být tak důležité a my chceme vrátit do hry onen adrenalin a vzrušení. Někteří hráči jsou ochotni porušit pro tento adrenalin vlastní pravidla, přestože v hloubi svojí mysli vědí, že je to chyba. Lidé si ale v životě vždy najdou důvod proč jít za riskantní zábavou, v pokeru to není jinak. Není chyba čas od času vyzkoušet nějaký shot na vyšších limitech, máme-li je zapracované do našeho bankroll managmentu nějakým rozumným způsobem, pokud to ale činíme nazdařbůh a obden, můžeme tím zasazovat velké rány našemu bankrollu.

4) Špatné návyky z nižších limitů

Na nižších limitech nebyl pro člověka takový problém prohrát svých padesát dolarů a poslat si je zpátky na účet. Někteří hráči v sobě tohle mají zakořeněno i když se dostanou mnohem výš a neuvědomí si relativně triviální věc: Že nyní už je jejich bankroll na takové úrovní, že reload v podobné výši by mohl být podstatně bolavější. Právě proto je rozumné s rostoucím bankrollem svoje pravidla zpřísňovat, právě protože máme v riziku větší objem peněz. To, co nám prošlo na mikrolimitech nám nemusí procházet vždycky.

5) Dělání hloupostí vlivem stresu

Sem patří veškeré tiltové záchvaty, zoufalé pokusy vyhrát svoje peníze zpátky, hraní pod vlivem omamných látek, zkrátka jakékoli zkratkovité jednání činěno pod vlivem silných hnutí mysli. Vše se vrací k nedostatku sebeovládání, jež je pro dodržování bankroll managementu tak moc důležité.

Cash-Out strategie

Konečně, závěrem se podíváme na rady, jež jsou v knize poskytovány s ohledem na vybírání peněz. Podle autorů je rozhodně chyba nikdy peníze nevybírat, ale je důležité realisticky odhadovat svůj winrate a dodržovat určitá pravidla. Základní chyby, jež v této oblasti můžeme činit: Stahovat více peněz, než vyděláváme…to je ta nejhloupější chyba, jež můžeme páchat, dále vybírání bezvýznamných částek („bezvýznamnost“ je na našem subjektivním posouzení, ale myšlenka je takováto: dokud nám ty peníze nejsou k ničemu, proč je radši nepoužít na podporování bankrollu), vybírání peněz ve chvíli, kdy jsme zaseklí na levelu, jež se nám nedaří porážet (pokud zjistíme, že jsme se dostali na strop svých schopností, není od věci se posunout o úroveň níže). Častou chybou je i nesladění cash-out strategie s bankroll managementem, je důležité mít na paměti to, co jsme již zmiňovali, čím více vybíráme, tím na sebe musíme mít přísnější měřítka.

Závěrem

Obecně je důležité mít neustále na pamětí to, co tady pořád dokola omíláme, že poker je hra vysoké variance a pamatovat na to ve chvíli, kdy se nám nedaří, nepodléhat vlastním emocím a přijímat to jako fakt. Tahle myšlenka se vine jako nit celou knihou a v této kapitole je to cítit ještě silněji, než jinde. Příště dá se říci poprvé opustíme čistě náš svět a to jak bychom my měli přistupovat k vlastní hře, ale podíváme se, jak myslí naši soupeři, jakou typologii hráčů nám Hilger a Taylor nabízejí v závislosti na jejich uvažování.