Autoři se ve 4. kapitole knihy věnují tématu, které je zdrojem nekonečných debat u pokerových stolů, někdy otravných, někdy zajímavých. Nehovoří se zde ale o žádných třeskutých příhodách, ale o nebezpečích, které bad beaty a prohrané monsterpoty přinášejí naší hlavě a jak s nimi naložit. Nakonec oznamují, že jsou bad beaty vlastně dobrá věc a sdělují nám proč. Podívejme se na jednotlivé 4 pododdíly této kapitoly:

1) Co se stane, když prohrajeme velký pot?

Tato kapitola nepatří v knížce k těm zajímavějším, budeme-li zcela upřímní. Autoři zde v podstatě vyjmenovávají jednotlivé faktory, které ovlivňují naši reakci na porážku, jako jsou velikost potu, síla naší ruky, jak se nám daří v poslední době, jakým způsobem jsme prohráli a zda jde o turnaj nebo cash game, jak vysoký je náš bankroll a náš celkový postoj ke hře.

Zajímavější částí je příklad tří špatných reakcí na prohru velkého potu: Verbální atak na protivníka (o nevýhodnosti tohoto počínání jsme se zmiňovali minule), zhoršení hry v příštích rukou (hráč se nesoustředí na hru, protože si v hlavě promítá ztrátu velkého potu), a špatné hraní v podobných situacích v budoucnosti (lidé instinktivně neopakují, co již učinili a přineslo jim to bolest, tedy pokud jsme prohráli velký pot s JJ, příště se můžeme této ruce iracionálně vyhýbat, protože stále truchlíme). Konečně, typickou reakcí je tilt, k němuž se hlouběji v knize dostávají autoři v kapitole 6, tudíž jí vyhradíme samostatný článek.

2) Reakce na prohru velkého potu

Toto je asi nejzajímavější část kapitoly, která by mohla obohatit většinu hráčů. Hovoří se zde o čtyřech různých emocionálních reakcích na takovou porážku, přičemž jsou seřazeny od té nejhorší, začátečnické, po tu ideální a téměř nedosažitelnou. Žebříček vypadá takto:

1) Vztek
2) Frustrace
3) Smíření
4) Lhostejnost

Všichni jsme si určitě prošli fází 1, v pokerových začátcích bylo naši jedinou reakcí na prohru velkého potu naštvání a agrese. Občas jsme možná slovně napadli ostatní hráče, psali jim na chatu jací jsou fishové. V casinech mohou vztek občas schytat dealeři. Bohužel, pro mnoho z hráčů je tato agrese zdrojem mohutného zhoršení hry téměř okamžitě. Jsou i tací hráči, kteří se přes tento první typ reakce nikdy nepropracují dál. Ale většina hráčů se vlivem zkušenosti dostane alespoň k frustraci. Hráči zaseklí na bodě 2 neničí svou hru okamžitě, ale žijí neustálými kdyby. „Kdyby tak river nebyla pika, kdybych tak měl AK místo AQ“ a tak všelijak podobně. Naříkají, že právě přišli o 20 BB vlivem špatné karty na riveru a pokud se jich smůla drží dobu, můžou vybuchnout a vrátit se k fázi 1, neboť prostě nevydrží se sebeovládáním. Autoři sice tohle nezmiňují, ale dá se říci, že většina hráčů končí někde na fázi 2 a dál se nedostanou. Fáze 3 už je znatelný pokrok.

V tuto chvíli již chápeme varianci a jak ovlivňuje naše výsledky, chápeme, že důležitá jsou dobrá rozhodnutí, jež nám dlouhodobě přinesou zisk a ne výsledek momentální partie. Pořád pociťujeme jakési emoce, ale neovlivňují naši hru, prostě si možná ulevíme jednou nějakým hrubším slovem, povzdychneme si a jedeme dál. Úspěšní hráči se většinou dostanou do této fáze. A konečně závěrečná fáze je lhostejnost. V tuto chvíli je nám úplně jedno, jak ruka dopadla, zajímá nás pouze jako studijní materiál pro zlepšení naší hry, hledáme v ní racionálně chyby v soupeřově hře a co by z nich mělo vyplývat pro budoucí střetnutí. Emocionálně jsme ale na úrovni robota. To je ideální přístup pokerového hráče, k dokonalosti ho je schopno dovést opravdu jen málo z nás.

3) Aplikace Poker Mindsetu

Nad touto částí se nebudeme rozepisovat, autoři se zde vrací ke kapitole 2, kterou jsme popsali v prvním článku série, tedy oněch 7 základních pravd a postojů, které bychom si měli osvojit. Pokud si je nepamatujete a nemáte tuto knížku, podívejte se na první článek z naší série a popřemýšlejte o vztahu jednotlivých bodů k našemu dnešnímu tématu, tedy ke ztrátám velkých potů a bad beatům.

4) Bad Beaty

Tento oddíl se nejprve věnuje příčinám, proč jsou bad beaty tak náročné na psychiku a poté ukazuje, jak moc dobrá věc pro nás bad beaty vlastně jsou. Příčiny o kterých se hovoří jsou tři: Pocit práva na pot – tohle je velmi typické u některých egoistických hráčů. Dostanou se do all-inu a už podvědomě uvažují nad tím, kolik že budou mít v žetonech. Jakmile soupeři dorazí jeho 4 outer, mají pocit, že jim peníze ukradl. Z jejich úst budou zaznívat věty typu: „Ten pot měl být můj“ atd. Druhá příčina je v tom, že někteří hráči vnímají bad beaty jako odměnu špatné hry. Podkopává to jejich víru v to, že dobrá hra vede k ziskům a často to může vyústit v naprosto fantaskní stanoviska typu: „Je těžké u tohohle stolu vyhrávat, protože je tu tolik špatných hráčů.“ Ne, tohle je špatná úvaha, množství špatných hráčů vede logicky dlouhodobě k více bad beatům proti nám, ale také k vyšším ziskům, tyhle dvě proměnné nejsou v žádném rozporu. A konečně třetí příčinou je možnost nasměrovat svůj vztek na konkrétního hráče, namísto vinění dealera, karet a pokerových bohů může toto rozzuření vypadat smysluplněji. Samozřejmě, celkově jsou jakékoli tyto úvahy k ničemu, jediná správná reakce na bad beat je zamyslet se, co se z dané partie můžeme naučit o naši a soupeřově hře. Poté, co se Hilger a Taylor vypořádávají s touto částí textu, přejdou k druhému vrcholu kapitoly: Proč jsou pro nás bad beaty dobré? A ukážou pět opravdu dobrých důvodů, proč bychom za ně měli být rádi:

1) Špatná hra soupeřů nám dlouhodobě vynáší peníze
2) Bad beaty drží špatné hráče ve hře
3) Bad beaty povzbuzují špatnou hru tím, že ji odměňují
4) Dobrý hráč dostane víc bad beatů než rozdá
5) Bad Beaty jsou nedílnou součástí hry

Bod 4 zde podtrhujeme, tohle je něco, co si tolik hráčů neuvědomuje: Je dobře, dostáváme-li dlouhodobě víc bad beatů, než rozdáváme, protože to znamená, že jsme častěji ve výhodných situacích, tedy vyděláváme více peněz! Naprosto jednoduchá, neprůstřelná myšlenka, která by možná mohla některým talentovaným borcům sloužit jako jakási uklidňující mantra. Čím víc bad beatu dostávám, tím horší jsou mí protihráči, tím více na nich dlouhodobě vydělám. Jednoduché jak facka, důležité je zachovat si klidnou hlavu. Body 2, 3 a 5 pak odkazují k té samé věci: To, že v pokeru „může vyhrát každý“ ze hry dělá do určité míry hazard, který drží ve hře borce, jež vyhledávají adrenalin, požitky z napětí při střetu o velký pot a jsou ochotni si za tento zážitek zaplatit častými porázkami. Aby tito hráči mohli ve hře zůstat, potřebují pocit, že to „má smysl“, že „mají šanci“ a tenhle pocit jim dává to, že čas od času někomu dají bad beat, jež „uspokojí jejich naději“ Tedy, bad beat je pro nás opravdu dobrá věc!

Závěrem
Vypořádali jsme se s bad beaty a mohli bychom tedy mít tendenci říct, že to nejhorší máme tedy za sebou…omyl je pravdou. Příště se posuneme ještě k něčemu horšímu, něčemu co může zlomit i opravdu kvalitní hráče. Podíváme se, co Hilger a Taylor říkají o velkých, slizkých, hnusných zelených příšerách známých pod jménem Downswingy.