Hrajeme na vítězství 

Ostatně jak jinak, že? Jak je možné, že se u finálových stolů těch největších světových turnajů scházejí pořád ti samí hráči? V čem jsou výjimeční? Co dělají jinak, než zbytek hráčské komunity? Odpověď je překvapivě prostší, než byste čekali. Jednoduše - dělají nejlepší rozhodnutí ve všech aspektech hry. Umí si nejlépe vybrat startovní kombinaci, mají dokonale zvládnutý strategický plán a výborný cit pro hru. Díky výše uvedeným zejména statistickým informacím byste měli nabít schopnosti nejlepšího výběru startovní kombinace. Konkrétní herní strategie a herní praxi už budete muset rozvíjet na vlastní pěst. Základní strategickou poučkou je snad jedině železné pravidlo Omahy High-Low – hrát vždy o celý bank. Hra s cílem vyhrát pouze jednu polovinu banku je z dlouhodobého hlediska ztrátová. Stejně tak je důležité držet se železného pravidla pokeru- vždy hledat důvody proč složit karty, nikoli proč je nesložit. Vždy pokud se vaše pozice po odkrytí karet na flopu nezlepší, je nejmoudřejší složit karty. A přesto se spousta hráčů rozhodne „zkusit štěstěnu“ a honí se za potencionálním úspěchem. V drtivé většině případů samozřejmě prohrají. Někteří hráči rovněž zůstávají ve hře až do riveru či showdownu v podstatě vždycky a může se stát, že vás někdy oberou o velkou sázku. Avšak z dlouhodobého hlediska vám právě tito hráči umožní vydělat spoustu peněz. Nakonec se u finálového stolu sejdou ti stejní, taktiku vyznávající hráči. Poker je pro trpělivé hráče, většina ze startovních kombinací, jež vám je rozdána je nehratelná nebo přinejmenším z dlouhodobého hlediska ztrátová. Někdo by mohl namítnout, že námi nabízená herní taktika podle Billa Bosona nepříliš konzervativní. Je však třeba si uvědomit, že hrajeme Omahu High-Low, nikoli Texas Hold´em. Pokud se budete dané strategie pečlivého výběru startovní kombinace pevně držet, uvidíte možná až překvapivý počet flopů či turnů za minimální cenu.

Pozice u stolu

Jelikož nepředpokládáme, že by čtenáři tohoto článku byli nějací pokeroví začátečníci, nemusíme vám jistě připomínat, že pozice u stolu je velmi důležitá a zásadním způsobem ovlivňuje vaše rozhodnutí. Bill Boston tvrdí, že na prvních třech sázecích pozicích (u plného stolu) hráči obecně tratí více peněz, než na zbývajících. Spousta hráčů na těchto pozicích se totiž cítí být nucena dorovnat sázku, protože už předtím investovali své peníze. Logicky je samozřejmě nejvýhodnější sázet až jako úplně poslední. Máte kompletní přehled o celém sázecím poli a za jistých okolností si můžete dovolit dorovnat i s relativně slabou startovní kombinací. Na druhou stranu to vyžaduje jistou dávku sebedisciplíny, složit onu slabou kombinaci, za předpokladu, že se její hodnota radikálně nezlepšila po odkrytí karet na flopu, i přesto, že jste již investovali jistou sumu peněz. V případě, že sázíte jako poslední, můžete se pokusit vyhrát třeba jen polovinu banku (za předpokladu, že do banku investovala většina hráčů před vámi). Teď máme na mysli tu horní polovinu banku (sestavení nejvyšší možné kombinace), poněvadž při velkém počtu hráčů bývá většina nízkých karet rozdána mezi ně a stoupá tak vaše šance i na případné na celkové vítězství.

Čas od času se ocitnete u stolu se silným konzervativním zastoupením. Jinými slovy, všichni hráči budou čekat na nejlepší možné kombinace a do hry se s vámi vždy pustí jeden, maximálně dva hráči. V banku se tedy nikdy neocitne zajímavý obnos, o který by stálo za to hrát. Naneštěstí jediným řešením bývá přesun k jinému stolu. Krádeže blindů či ante nejsou v Omaze High-Low natolik lákavou záležitostí jako např. v bez limitním Texas Hold´emu. Hra u takovéhoto stolu je vyloženě ztrátou času. Ideální obsazení u Omaha High-Low stolu je následující: dva konzervativní hráči, čtyři normální a tři agresivní. S takovýmto osazenstvem se vždy dočkáte kvalitní podívané a vždy bude o co hrát.

Čtení protihráčů

Stejně jako v běžném životě, tak i ve světě pokeru se objevují různé zařaditelné typy hráčů. Ostatně úkolem každého dobrého hráče pokeru je naučit se číst tyto typy a onu informaci využít ve svůj prospěch.

Kupříkladu konzervativní hráč Omahy High-Low se pozná poměrně snadno. Tito hráči hrají pouze kombinace A-2 –x-x, a to s kartami, jež jsou vzájemně kombinovatelné. Maniaci mají rádi, když se chipy u stolu takříkajíc „točí“ a zvyšují s téměř čímkoli. Existuje rovněž typ hráčů, kteří drží aktuálně nejlepší kombinaci a ke hře přistupují prozíravým stylem „dorovnání-navýšení“. Kterým typem je dobré být? Logicky je nejlepší kombinace všech stylů dohromady. Nakolik je hráč skutečně dobrým hráčem, se ukáže na pozdních pozicích sázecího pole. Je třeba umět využít výhod tohoto prémiového místa. Dobrý hráč tak vidí mnoho odkrytých flopů za přijatelnou cenu a rovněž umí složit karty, když je třeba. Nikdy se nehoní za potenciální výhrou.

Nejhorší chybou, kterou můžete v pokeru udělat je polevit v koncentraci. Lépe řečeno chybou většiny hráčů je jejich vlastní neochota hrát vždy „naplno“. V tom je zahrnuto i ono již několikrát zmíněné honění se za potenciální výhrou a další „začátečnické“ chyby. Profesionál nikdy (!) nepolevuje v koncentraci. Stejně tak nehraje podle jednoho herního vzorce. To je také obrovská chyba. Pokud vás přečte jiný hráč u stolu, mohli byste se díky zaběhlým taktickým zvykům dostat do velkých problémů.

Čtení stolu by vám nemělo zabrat více než třicet minut. Po této době byste měli být schopni říci základní údaje o vašich soupeřích.