search
Jak poznáte dobrou sázku v Texas Hold´em? Je třeba vycházet ze dvou základních faktorů. Za prvé, jakou máte šanci, že vyhrajete danou hru a za druhé, jaký je poměr mezi penězi, které musíte do sázky vložit a penězi, jež můžete vyhrát. Ve chvíli, kdy je tento poměr vyšší, než pravděpodobnost vaší výhry, jde o dobrou sázku. Pokud budete dělat pouze takovýto typ sázek, budete vítězit. V opačném případě budete pravidelně prohrávat. Názorným příkladem může být například hrací kostka. Představte si, že vsadíte korunu, proti šesti korunám soupeřovým, že hodíte na kostce šestku. Pravděpodobnost, že se vám podaří hodit šestku je 1:5, avšak poměr sázky je 1:6, tudíž je pro vás výhodná. Spousta lidí se obává výhody kasina proti hráči (odds či house edge), avšak málokteří hráči opravdu vědí, o čem mluví. Většina sázek v kasinu je skutečně v konečném důsledku pro hráče nevýhodná. Hra Texas Hold´em je však něco trošku jiného. V průběhu hry totiž budete postaveni před sázky pro vás výhodné i nevýhodné. Logicky se pokusíte vyhnout těm nevýhodným a zaměříte se na ty výhodnější. V čem je tedy háček? Problém je v tom, že na první pohled není vždy úplně jasné, která sázka je (či se teprve vyvine) v sázku pro vás výhodnou.
Jak poznat dobrou sázku?
Abyste mohli říct, že je pro vás sázka dobrá či špatná, musíte především zjistit, jaká je rentabilita dané sázky a pravděpodobnost, že zvítězíte. Musíte tedy uvážit, kolik peněz leží v banku a kolik vás bude stát pokračování ve hře. Poté ještě musíte zvážit, jaká je pravděpodobnost vaší výhry. Nemusí jít nutně o matematický výpočet, je důležité vycházet z informací o probíhající hře, které jste doposavad shromáždili. Obojímu je třeba se naučit. Nejde o nic snadného, avšak pokud nepoznáte dobrou sázku, nemůžete očekávat velký profit.
Peníze
Co se peněz týče, je matematický výpočet poměrně snadný. V případě, že váš soupeř jde all-in či jde o poslední sázku kola, je odhad rentability sázky poměrně snadný, protože nehrozí opětovné navýšení. Co nejpřesněji se pokuste odhadnout kolik peněz v banku a porovnejte to s částkou, kterou musíte dorovnat k jeho sázce. (Poměr mezi těmito částkami se angl. nazývá pot odds.) Pokud je tento poměr vyšší, než je pravděpodobnost vaší výhry, jděte do toho. Poměr této sázky je pevně dán (vzhledem k tomu, že jde o all-in či poslední sázku ve hře), nehrozí, že se v dalším kole promění ve vaši noční můru. Jsou však sázky, které nevypadají na první pohled nijak lákavě, avšak po dokončení sázecího kola se pro vás můžou stát velmi výhodnými či naopak. V mnoha případech vám nebude aktuální pot odds ospravedlňovat dorovnání, avšak potenciální nově vzniklý poměr po vašem dorovnání ano. Můžete si hypoteticky počítat donekonečna, jestli je pro vás ta či ona sázka výhodná, avšak pamatujte, že nikdy nemůžete dopředu stoprocentně odhadnout chování vašeho soupeře.
Jaká je šance, že vyhraju?
Pokud se vám zdál výpočet pot odds jako složitý, tak tento článek raději rovnou přeskočte. Odhad pravděpodobnosti výhry je nesrovnatelně složitější. Za prvé musíte odhadnout, jaké tak asi karty drží váš oponent. Jediným vodítkem vám bude jeho dosavadní postup ve hře (sázecí systém, popř. projevy těla). Budete si muset tipnout, kolik různých variant jeho potenciálních karet může existovat a zda vás tyto hypotetické varianty za dané situace (podle toho, jaké jsou vaše vlastní karty) ohrozí. Pokud se vám předchozí tři věty podaří vyjádřit poměrem, tak jste právě matematicky vyjádřili pravděpodobnost vaší výhry. Vzhledem k charakteru hry Texas Hold´em půjde vždy o hrubý odhad, těžko budete mít čas na přesné vypočítávání pravděpodobnosti. To vás však nemusí trápit, účelem hrubého výpočtu pravděpodobnosti je získat číselně vyjádřený poměr, který porovnáte s pot odds, abyste zjistili, jestli náhodou nemrháte penězi.
Pravděpodobnost výhry před flopem
Pravděpodobnost vaší výhry můžete (musíte) začít kalkulovat již před odkrytím flopu. Nejlepší bude, když se tyto pravděpodobnosti naučíte nazpaměť. Například pro situace, kdy jde váš oponent ještě před flopem all-in. V takovou chvíli musíte ihned vědět, co si počít a ne teprve začít odhadovat vaši šanci na výhru. Pro ulehčení vašich výpočtů vám uvádíme několik základních příkladů, podle nichž se můžete rozhodnout, zda se vám sázka vyplatí, či nikoliv.
Vyšší pár proti nižšímu páru
Vyšší pár má 82% šanci na výhru, neboli 4,5:1. Úplně nejlepší bude, pokud bude hodnota vyššího páru blízká hodnotě nižšího páru. Jinak řečeno pár kluků je větším favoritem proti páru desítek, než proti páru šestek. Může totiž dojít na případ, kdy se na flopu atd. objeví straight (postupka), která může kluk případně doplnit shora a přebýt tak desítky, zatímco do straight kolem šestky nebude vůbec zapadat. Rovněž pokud máte váš pár v jedné barvě, stoupá pravděpodobnost výhry zhruba o 1,5 %.
Pár proti dvěma vyšším kartám
V tomto případě se jedná o „klasiku“. Tento typ souboje je velmi často k vidění. Pár je oproti vyšším kartám mírným favoritem na výhru. Vyjádřeno poměrem - zhruba 55:45. Opět je výhodnější, pokud je hodnota spárovaných karet blízká vyšším kartám (opět kvůli možnosti straight). Pokud je pár či vyšší karty v jedné barvě, opět to trochu zvyšuje šanci na výhru.
Pár proti dvěma nižším kartám
Pokud jsou hodnoty dvou nižších karet blízko u sebe, má vyšší pár jen o něco málo vyšší šnaci na výhru, než vyšší pár oproti nižšímu páru. Zhruba 5:1.
Pár proti vyšší a nižší kartě
Pár je favoritem na výhru zhruba 5:2. Pravděpodobnost vzniku straihgt by sice mohla na první pohled s celkovou pravděpodobností trochu zahýbat, avšak je asi 30% šance, že se spíše podaří spárovat nižší kartu, tudíž pár bude pořád dostačující na výhru.
Dvě vyšší karty proti dvěma nižším kartám
Logicky jsou favoritem dvě vyšší karty. Vyjádřeno poměrem – zhruba 5:3. Většinu začátečníků tento poměr dost zaskočí, předpokládají totiž, že např. eso-král musí být automaticky jasným favoritem proti kartám jako osm-sedm. Avšak pravděpodobnost, že se vám podaří spárovat eso či sedmičku je úplně stejná. Jedinou výhodu, která naklání pravděpodobnost na stranu vyšších karet, je situace, kdy se nikomu nepodaří spárovat ani jednu kartu.
Počítání karet
Po odkrytí flopu často nastává situace, kdy víte, že s další vhodnou příchozí kartou vše vyhrajete. Avšak v tuto chvíli jste jasným outsiderem. Budete si muset spočítat, jaká je pravděpodobnost, že vám další příchozí karta pomůže či nikoli. Vždy si však pamatujte, že jde o hypotetický proces. Např. v případě, kdy váš protihráč blafuje, jsou vaše stávající karty dostačující na výhru ještě před tím, než nějaká další karta přijde na stůl. Na druhou stranu, pokud váš soupeř drží poker full house či poker, nezbývá v balíčku příliš mnoho karet (jestli vůbec nějaké), které by vám zachránily krk. Pro tyto karty se vžil angl. pojem outs.
Příklad počítání karet
Použili jsme konkrétní příklad přímo ze čtvrté kapitoly Harringtonovy knihy. Představte si, že držíte srdcové eso a krále. Na flop přijde srdcový kluk, listová devítka a konečně srdcová pětka. Váš protihráč vás před flopem dorovnal. Teď však vsadil velkou částku. Co lze tedy očekávat? Pravděpodobně má přinejmenším pár. Kolik karet z balíčku vám tedy umožní vyhrát toto kolo? Je jasné, že zatím vás soupeř nemůže ohrozit, pokud má poker full house, straight nebo flush. Navíc, pokud by přišla další srdcová karta (utvářející soupeři flush), jste jistým vítězem – máte ace flush. Nejprve se tedy zastavme nad srdcovými kartami. Celkově máte přehled o čtyřech srdcových kartách, devět jich tedy zbývá v balíčku. Pokud má váš oponent nízký pár, může vám pomoci příchozí král či eso. V případě, že už teď má dva páry či trojici, vám ani král ani eso nepomůžou. Proto s nimi nemůžete počítat jako s šesti kartami, které vám můžou pomoci. Jejich případný efekt byste měli zprůměrovat a počítat s nimi jako např. s čtyřmi možnými výherními kartami (outs). Existují však i další karty, které vám můžou pomoci. Například desítka a královna vám pomohou vytvořit nejvyšší možnou straight (samozřejmě, že šance příchodu právě těchto dvou karet je minimální). V balíčku zůstávají čtyři desítky a čtyři královny. Dvě z těchto karet jsme už jednou do pravděpodobnosti zahrnuli a to při počítání šance na flush. Musíte tedy trefit jednu z šesti karet na čtvrté ulici a jednu z pěti na páté. To nám dohromady nedá ani jednu jedinou out, se kterou bychom mohli počítat. Váš odhad by se měl tedy přiblížit přibližně 13 kartám, které vám mohou dopomoci k výhře. Vzhledem k tomu, že na stůl přijdou už jen dvě karty, dělá z vás v tomto konkrétním případě počet zbývajících outs jasného outsidera na výhru.
Outs k zapamatování
Obdobné situace (jako náš příklad) se vyskytují v Texas Hold´em pokeru s železnou pravidelností. Je rozhodně užitečné si některé z nich zapamatovat, abyste se nemuseli uprostřed hry zdržovat zbytečným výpočtem navíc.
|
počet outs
|
konkrétní situace
|
|
4
|
máte dva páry a zbývá vám karta pro poker full house / chybí vám některá z prostředních karet do straight
|
|
6
|
dvě karty nutné k utvoření páru
|
|
8
|
karta do straight s otevřeným koncem
|
|
9
|
čekání na flush
|
|
12
|
čekání na flush a prostřední kartu do straight
|
|
14
|
čekání na flush a pár do trojice
|
Zapamatujte si, že v případě, kdy máte 14 a více outs a jste si navíc jisti, že uvidíte, jak kartu na riveru, tak na turnu, jste skoro jistým vítězem. Jedinou možností, jak se do této situace dostat je jít all-in po odkrytí flopu. V jiném případě, obzvláště mate-li ještě dostatek chipů (a stejně tak váš soupeř), se můžete ocitnout v situaci, kdy budete před odkrytím poslední karty čelit velké sázce a pravděpodobnost na výhru se radikálně sníží (čtvrtá karta vám nijak nepomohla).
Škola blafu
Podle Dana Harringtona je pravděpodobnost, že váš protihráč při velké sázce blafuje, přinejmenším deset procent. Pravděpodobnost může být v závislosti na konkrétním hráči i vyšší, ale nikdy nižší. Jak je to možné? Protože lidé blafují. Blafují rádi a vědí, že jsou k tomu v Texas Holdem pokeru předurčeni. Pokud sledujete televizní přenosy z pokerových turnajů, vidíte někoho blafovat v každé hře. Proto i když hrajete vy, pokaždé se v průbě hry s blafováním na 100% setkáte. To, že jste protihráče vyhodnotili jako konzervativního hráče, který příliš neriskuje, neznamená, že nikdy nebude blafovat. Blafování obecně je pro konzervativní hráče velkou zbraní, právě proto, že by to od nich málokdo očekával. Základem je nenechat se zmást prvním dojmem. Hráči u stolu se vás cíleně snaží zmást a porazit. Mějte vždy na paměti, že slova jako konzervativní či agresivní jsou pouze škatulkami, skuteční oponenti sedící naproti vám u jednoho stolu se nebudou chovat přesně podle kategorických pravidel. Naopak, budou se snažit chovat přesně obráceně. Pokud nevíte, zda váš soupeř blafuje, avšak na základě předchozích her, ve který neblafoval, usoudíte, že pravděpodobně opět neblafuje, děláte obrovskou chybu. Co se tím snaží básník říci? Pokud o někom usoudíte, že je konzervativním hráčem, neznamená to, že by nikdy neblafoval. Musíte o něm smýšlet jako o hráči, který neblafuje často, minimálně však v 10% případů.
Pravděpodobnost blafu
Co je blaf a co není? Představme si modelovou situaci. V ruce držíte dvě esa v různých barvách. Na flop přijdou karty 9,5 a 2. Hrajete proti jedinému zbývajícímu hráči, ostatní složili karty. V banku je po prvním kole sázek 24,900 USD. Váš protihráč šel all-in. Ve vašem banku vám zbývá 15,800 USD, která musíte vložit, abyste dorovnali. Umíme si již spočítat pot odds, která v tomto případě činí přibližně 3:2. Jak se zachováte? Váš soupeř je konzervativním typem hráče, alespoň vy jste ho tak doposud odhadli. Dejme tomu, že on drží v ruce pár devítek či pětek. V takovém případě je jasným favoritem na výhru a ví o tom. Proč jde all-in? Drtivá většina dobrých hráčů by se zabývala otázkou, jak nalákat co nejvíce peněz do banku. Mohl by zvolit v tomto směru prozíravější check, či ještě lépe mírné navýšení. Vsazením all-in vyžene většinu hráčů okamžitě ze hry a ti mu tak již více nepřispějí do banku. Jaké má karty? Co o nich můžeme odhadnout? Pokud drží pár pětek či devítek, je z vás velký outsider s malou přibližně 10% šancí na výhru. Pokud provedl toto obrovské navýšení s jinými kartami, jste velkým favoritem vy. V případě, že drží jiný vysoký pár, je vaše šance na výhru přibližně 92%. Pokud jde o čistý bluf, vyhrajete v 97% případů. Nebo snad náš protihráč tuší, že máme vysoký pár a očekává, že mu na nabídku přistoupíme? Těžko. Většina hráčů navíc v tomto místě složí karty. Pokud tedy měl váš protihráč trojici, šlo o velice nezvyklý postup ve hře. Nyní předpokládejme, že váš soupeř má vysoký pár (nižší než vy). V tuto chvíli jde o takový polo-bluf. Váš soupeř může totiž zvítězit i ve chvíli, kdy vás přečetl a tuší, že taktéž máte vysoký pár. A to hned ve třech případech. Za prvé – odhadnete, že má trojici a raději rovnou složíte karty. Za druhé - jeho vysoký pár bude vyšší, než váš. A konečně za třetí – dorovnáte a váš pár bude vyšší, než ten jeho, ale soupeř vás soustavným blufováním obere na turnu. Jinými slovy, hraní vysokého páru systémem all-in je velmi zajímavé a nejméně v 50% případů donutíte soupeře složit karty. Jak se tedy rozhodnout? Musíte si rozdělit oněch zbývajících 90%, které zbývají. V těchto 90% nejde o žádný blaf. A jak správně rozdělit mezi dvě hypotetické varianty? Dan Harrington by tipnul 50% na vysoký pár a 40% na trojici. Následně je třeba skombinovat náš odhad s pravděpodobností výhry v jednotlivých případech a výsledkem bude celková pravděpodobnost naší výhry. Tak tedy – pravděpodobnost, že drží vysoký pár je 50% , pokud tomu tak je vyhrajte v 92% případů. Celková pravděpodobnost tohoto případu je 46%. Pravděpodobnost, že drží trojici je přibližně 40% v takovém případě máte šanci na výhru v 10% případů, celkově tedy ve 4% případů. A nakonec možnost blufování 10%, zvítězíte v 97% případů, tedy přibližně v dalších 10%. Po sečtení těchto tří pravděpodobností dostanete 60%. To je vaše celková šance na výhru, co se karet týče. Pokud k tomu přičteme i pot odds, zjistíme, že dorovnání je správné rozhodnutí. Je však třeba připomenout, že vše záleží na naší vlastní úvaze. V případě, že bychom zcela vyloučili možnost blufování (což je nesmysl) a přiložili možnosti, že protihráč drží trojici 60% a vysokému páru 40%, dojedeme po konečném vyčíslení k závěru, že rozhodnutí, zda složit či dorovnat je přinejmenším na hraně.
Zdá se vám tento typ úvahy příliš složitý, obzvláště, pokud byste ho měli provádět před každým dorovnání/vsazením? Věřte, že s drobnou praxí se vám tento systém uvažování natolik vryje pod kůži, že vám to nebude činit nejmenší problém.
Na další článek můžete pokračovat Strategie podle Dana Harringtona VII – pre-flop hra.











